ivavi

mám sakra slabou chvliku…nevím po jak dlouhý době v pátek večer sama doma…sžírám se. Ležím celej den v posteli a nechápu, jak mě to někdy předtím mohlo bavit.

sorry woo, že jsem si půjčila foto.

Tak už to vím. Studuji omylem. Nejsem studijní typ. Nebo jsem se spíš úplně sekla s oborem. Koukám na obory otevíraný příští rok. Přemýšlím, že změním svoje životní přesvědčení a půjdu na učitele. Vážně. Trávit dny s Eliškou a s panem T.V., co sežral všechno cítění a moudrost světa (přestože má gigantickou zadnici) je vážně zatím to nejpříšernější za 13 let mýho školního života. Prostě nemám na to psát seminárky z donucení, předstírat, že čtu odbornou literaturu a že mě to tam baví. Však ono se o zkouškovým rozhodne. Teď teda nevím, jestli se mám nějak extra snažit. Lituju, že jsem někdy nadávala na svůj gympl, protože teď můžu porovnat, jak to tam bylo šíleně fajn. A ty lidi…Tam jsem se nikdy necejtila, že jsem největší debil ze všech. Na začátku jsem si ze srandy říkala, že vejška bude hlavně skvělá příležitost ukázat světu můj šatník. A ona je to pravda. Já vím, jsem cynická, ale jiná nebudu. Nebudu lhát. Nemám žádný ambice a nestojím o tituly. Jen proplouvám. To je můj životní program.

(p.s. Jedna holka ze třídy nosí na tašce placku OTK, ale dolejzat za ní nebudu)

Toto jsou výrazy, které lidé použili k nalezení Vašeho blogu.

Dnes

concitare	4
otk	2
ivavi	1
péro

Nejhlavnější zprávou je, že si z blbců na škole už nic nedělám, už se z nich nehroutím, ale dělám si z nich srandu. Že jsem víc v Hradci a v Praze než v Pardubicích. Že nemám žádný peníze. Že jsem včera viděla dva koncerty podzimu. A že nemám ráda lidi, podzim a nenávidím Coldplay. Bléééé

Mám chuť to tady zas všechno smazat nebo si založit jinej blog. Myslela jsem, že to bude super, když nemusím ve čt ani v pá do školy, ale je to taky tak UBÍJEJÍCÍ. Já tak nesnáším podzim…Každej rok to samý.

Tak už mě půlka naší “třídy” nesnáší. Protože se už projevuju bez ostychu tak, jako normálně. Takže řvu a nahlas se směju. Jako jediná. Když se směju, všichni na mě vrhnou vražednej pohled. To se sešla parta. Všichni se jen bavěj o škole, všechno hrotěj, už maj z knihovny půjčený všechny knížky (já jsem se ještě ani nezaregistrovala). Fakt trapáci. Aktivové. Určitě i šprti. Fuj. Kam jsem to přišla? Ještě, že tam je Milan Soudek.

Blonďatá disko královna propadlice: “Mám kamaráda, co je ve stejný modelingový agentuře jako Petra Němcová. Poslouchá skáčko a regééé.”

Aktivka, co musí být se všema kamarádka: “To nemusim, takovýhle styly.”

Několikanásobný propadlík: “Dobrá muzika. Sto zvířat a tak.”

Aktivka, co musí být se všema kamarádka: “Joooo, tak to jo”.

chtěla jsem bejt první na somatologii, kterou stejně nikdy neudělám.

Jo. Jen do mě. To mám za to. Zasloužila jsem si to. Za všechny moje náladičky, lenost a výsměchy. Dnes jsem spala tři hodiny. Už čtvrtej den mám křeče v břiše. Ráno to vygradovalo. Myslela jsem, že nedojdu na zastávku. Ve vlaku jsem začala brečet. I v troleji v Hradci. Přišla jsem do učebny. Neměla jsem si kam sednout. Zkomolili mi jméno. Došlo mi, že je všechno v háji. Pak všichni běželi do knihovny pro doporučenou literaturu. Já ne. Zavřela jsem se na záchodě a hystericky jsem brečela. Pak jsem přišla jak troska na další hodinu. Začala jsem usínat. Potom jsem radši ujela pryč. Koupila jsem si kafe a měla jsem překvapivě normální náladu. Možná jsem se i smála. To mi vydrželo na další přednášku. Neuvěřitelné. Pak přišla psychologie a horší už to být nemohlo. Od konce poslední hodiny jsem ještě nepřestala brečet. Fakt. Nejde to prostě zastavit. Ani tady doma. Ty lidi jsou tam tak divný…Nikdo mi není sympatickej na první pohled. Všichni jsou šprti a bavěj se jenom o škole. Za dvě hodiny už musím jít spát. Vstávám v pět a domů se vracím v devět večer. Neumím si představit, že mi zejtra bude stejně. Dávám si 14 dní. Klidně toho nechám, jinak bych taky mohla přijít o zdraví. Nedávám to. Před maturitou mi bylo snad i líp.

Chybí mi Jakub a Petra. Strašně moc. Nejde to tu bez nich. Chybí mi spánek. Nicnedělání. Prázdniny, sluníčko. Nákupy. Gympl. Hrozně. Renata, Adéla, Václav, Štěpánka, Adriana….Chybí mi úplně všechno. Já sakra nevím, jak z toho ven. Bože, ať se to zlepší……

“Víš Ivo, život není jenom o tom opít se někde na nějaké akci a poklábosit si se zpěváky okolních kapel.”

Tak mi je po delší době zase “skvěle”. Všechno se opět sere. Počasí. Brzo je tma. Rozbitý sluchátka. Blížící se škola. Rozvrh nanic. Nepojedu na Torche, a to bude mít velký následky. Všichni jsou někde jinde a pryč. Depky jako kráva. Žádnej optimistickej plán… Nesnáším nový začátky. A už vůbec ne konce. Do podzimního playlistu po včerejšku přidávám Lyssu.