ivavi

Ve třídě jsem za poslední měsíc zažila: kolování CD 4TET mezi snad celou třídou (“týýý vole, 4TET, můžu si ho taky půjčit?”), pak chlubení se fotek z koncertu No Name (“no koukni, jak ho mám zblízka”), kritiku od docentky Merkunové (“Vaše generace je vážně hrozná, vy to nemůžete nikdy nikam dotáhnout. A to vaše pubertální chování….”) a kresby smradlavého a nechutného M.S. do sešitu (např. emo je zlo, freedom for rasta, marijuana academy). Diví se mi někdo, že tam nechci chodit? K tomu pořád píšu nějaký referáty a seminárky, ale už na to nemám sílu…Ani si nechci představit, že se budu muset začít učit taky někdy. Pak se taky mezi ostatníma rozneslo, že toho chci nechat a jít příští rok do Pardubic. Co jim do toho je? Stejně tam nakonec zkejsnu (jestli teda udělám zkoušky), otec by mě zabil.

Mám chuť někam odjet nebo dělat něco, co by mě bavilo. Dneska jsem celej den navytáhla paty z domu, ani z postele, mam mastný vlasy a ksicht, jím samý hnusný věci a poslouchám bratrovy telefonní hovory, který se opakujou zhruba v intervalu hodiny. To jako fakt. Nejen, že mě to budí ráno, ale i v noci. Ta holka musí bejt normální píča. Piští do toho telefonu, že to je slyšet až 5m daleko. Jsou to rozhovory typu: tak to řekni…neee, ty první! Ale jóó…Jdu jíst. Jdu se mejt. Pročpak? Copak? Nevím.Vím. Co ti to tam hraje? Cože? Že mám všchny radši než tebe? Pak si ještě řeknou čtyřicet dvojsmyslů a napatnáctkrát se rozloučej a bratr si na závěr postěžuje, že nemá vlasy. A za hodinu zas všechno znova. A to budu doma smrdět celej víkend. Ta představa mě děsí. Už mi nikdy nebude smutno, když odsud pojedu do Rosic. Nikdy. A ve středu budu dělat nějakýho trapnýho čerta pro děti a ani kvůli tomu nepojedu na Parenthetical Girls.  Jo vlastně vrchol je, že tátovi zavřeli hospodu a teď bude každej večer doma.  Zejtra se mnou snad aspoň někdo půjde do hospody pro pribináčka.